RECENZE: Aku no Hana

11. října 2013 v 22:11 | Dahaka |  Aku no Hana
Aku no Hana neboli v anglickém překladu The Flowers of Evil (u nás Květy zla) pochází z roku 2013 a čítá 13 dílů. Režie se ujal Hiroshi Nagahama a adaptoval tak stejnojmennou manga předlohu od Shūzō Oshimi. Už při svém vydání anime způsobilo rozruch, jelikož ti, co znali mangu, se na anime těšili a ti, co ji neznali, absolutně nevěděli, co od takového kousku čekat.



Studio ZEXCS se navíc rozhodlo pro velmi riskantní krok a to k animaci použít technologii rotoskopie, která spočívá v překrytí rámečků s hraným filmem animací.

A anime tak dostalo naprosto nezaměnitelný vzhled. Animace to byla natolik zvláštní a rozdílná, od toho co většina diváků anime znala, že vznikali pře o to, zda to byl vlastně dobrý či špatný krok. Ne každému se toto zpracování zalíbilo. Rozhodně mělo však své klady i zápory.

Anime jako kdyby se snažilo ukazovat malou sondu do mysli jednoho studenta. Jeho postupné ztrácení iluzí a jeho psychický stav. Opájení se neexistujícími modlami a snaha se nějak odlišit od stáda. Jeho boj se svým úchylným já, které se snaží dusit v sobě a skrývat za zdmi lidství, než pochopí, že to není možné. Jeho vnitřní prázdnotu a hledání něčeho…. výjimečného, co by ho naplnilo. Jeho touhu, nepodlehnout svodům a našeptávání Květů zla, které jsou ústředním motivem anime. Velká chlupatá květina s okem.

Žánry jako psychologické drama, pocity úzkosti, seinen a romance slibovali poměrně zajímavou podívanou. Když se k tomu přidružil fakt, že hlavním hrdinou anime nejsou ani tak lidé, jako spíše právě kniha, básnická sbírka od velmi známého francouzského prokletého básníka jménem Charlese Baudelaira, podle které dostalo anime jméno - Květy zla, už to vypadalo jako poměrně složité dílo.

Květy zla: Tato sbírka sama o sobě ve Francii svého času, druhé poloviny 18.století, vzbudila rozruch a její vydání bylo zakázáno. Autor v ní prezentoval značný cynismus, hanil víru i morální zábrany společnosti.

Hlavní myšlenkou jeho básní je tvrzení, že v životě nejde dosáhnout štěstí. Člověk jen tak prochází životem a nudí se. Jediná možnost, jak dosáhnout nějaké pozitivní hodnoty, je skrze umění. Krásu je podle Baudelaira nemožné najít v dobru, vychází naopak ze zla. Hledá krásu v ošklivosti a bolesti.

A právě tuto knihu a jejího spisovatele si zamiloval hlavní hrdina anime, Kasuga .

Kasuga miluje knihy, velmi rád čte věci, kterým jeho vrstevníci a spolužáci nerozumí (a ani je neznají) a svou oporu našel právě v básnické sbírce Květy zla. Jinak vcelku nevýrazný chlapec se tak uzavřel do svého světa a myslí si, že díky tomu je jiný než ostatní, že je výjimečný. Každý si přeci přejeme být něčím výjimeční. Ale není to jen jeho toužebné přání? Opravdu ví, co to vlastně čte nebo jen tomu chce věřit?

Kasuga tejně zbožňuje a miluje svou spolužačku Nanako, které jednou po vyučování z nějakého zkratu ukradne tajně úbor na tělocvik. A tím se rozbíhá podivná zápletka plná zla.

Jelikož tuto krádež viděla Nakamura, další z Kasugových spolužaček, rozhodla se ho vydírat, protože sama doufala, že najde ve městě nějakého úchyla. Na rozdíl od Kasugy, dívka hledá krásu ve zlu poměrně často. Je drzá, sprostá a vyvrhelem své třídy. Nakamura donutí snadno manipulativního Kasugu uzavřít s ní dohodu a pak s chlapcem jedná jako s úchylem. Nutí ho oblékat si cvičební úbor jeho milované Nanako a snaží se mu sebrat všechny morální zásady a přesvědčit ho, že je úchyl.

Kasuga se z počátku brání, brání sám sebe i svůj svět, ve který věří. Zázrakem se mu povede začít dokonce chodit s Nanako (která nemá o jeho krádeži ani potuchy). Jenže jak se vyrovná Kasuga s tím, dívka že již není jeho andělem? Že není modlou, ale obyčejnou dívkou z masa a kostí?

Kasuga je tak postaven mezi dvě mlýnské kola, mezi normální lásku k dívce Nanako a snadným všedním životem, a až děsivou náklonností ke spolužačce Nakamuře, která jako jediná rozumí hledání krásy ve zlu.
Celá zápletka se tak zamotává a ústí v jediné možné řešení. Kasuga si bude muset sám vybrat, zda se bude ubírat tou nudnou snadnou cestou do nebe, nebo tou těžší, zábavnější cestičkou do pekla.

U fanoušků anime se však Aku no Hana nakonec nesetkala zrovna s příjemným přijetím, jak bylo očekáváno. Mnoho z nich anime hanilo kvůli použité rotoskopii, na kterou nebyly zvyklí. Mnoho z nich kvůli nesmyslnému a divnému příběhu opírající se o nepochopitelně jednající postavy. Některým se anime nezalíbilo, jelikož znali manga předlohu a anime jim nepřišlo dostatečně dobré. Jen málo anime fanoušků zná básnickou sbírku Květy zla, a i ti, co ji znali, anime hanili jako urážku velkého autora Charlese Baudelaira. Jiní ho prostě jen nepochopili - což je asi nejběžnější. Rozhodně Aku no Hana vyvolala velmi protichůdné názory.

Ale myslím, že anime se nesnažilo zalíbit masám. Spíše naopak, ukázalo nám zase hodně jedinečný a zvláštní příběh, který není nijak hezký, ani snadno pochopitelný.

Anime je rozhodně vláčné, plyne si svým tempem, nikam nespěchá. Některé díly jsou natolik rozvláčné, že jejich polovinu vyplňuje jen chůze ze školy či pitvání pocitů postav. Velmi dlouhé statické záběry a pohledy na krajinu a prostředí. Podivné hlasové projevy nesympatických hlavních hrdinů a dialogy, které snad nedávají smysl.

I ukončení anime, které jako by vůbec nic neřeklo, má význam. Aby snadněji autoři mohli navázat pokračováním. Přesto konec Aku no Hana nevyzní tak na prázdno, jak se na první pohled zdá. Hlavní hrdina se konečně rozhodne zbořit své zdi a přestat se schovávat za roušku nějaké slušnosti.
Otázkou zůstává, zda se toho opravdu dočkáme v druhé řadě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama